Narozený 15. dubna 1951 v Radotíně, zemřel 5. března 2024 v Praze.
Manželky Máša a Minna, děti Michaela, Marek a Gabriela.
Český básník, textař a výtvarník, byl jedním z nejvýznamnějších představitelů českého undergroundu.
Po nedokončených studiích na Stavební fakultě ČVUT pracoval v různých dělnických profesích. V roce 1973 založil spolu s Mejlou Hlavsou undergroundovou hudební skupinu DG 307. Společně s Plastic People of the Universe byla DG 307 terčem perzekuce ze strany komunistického režimu. Represe vyvrcholily v roce 1976, kdy byl Pavel Zajíček zatčen a rok vězněn. Roku 1980 vynuceně emigroval s manželkou Mášou a dětmi Míšou a Markem do Švédska, ale brzy po emigraci od rodiny odešel a se švédskou přítelkyní v roce1986 odletěl do New Yorku. Tam experimentoval výtvarně i hudebně. V NY poznal fotografku Minnu Pyykhalu, v roce 1991 se vzali a o rok později se jim narodila dcera Gabina.
Po roce 1989 žil Pavel Zajíček střídavě v New Yorku a v Praze, v roce 1995 se natrvalo vrátil do Prahy. V roce 2017 ho zastihla už třetí mozková mrtvice, od roku 2018 žil v domově pro seniory v Praze-Chodově. V posledních dnech života se k této nemoci přidružil zápal plic, kterému Pavel Zajíček podlehl.
Je autorem sbírek básní: Čas je výkřik uprostřed noci, Cesta vlakem z P. do B. – Pollockovy fleky – odposlouchaná slova, Chvění, DG 307 – Texty 1973–1980 , Jakoby... Svět v zrnku písku..., Jedna věta, Kniha měst , Kniha moří, Kniha psaná chaosem, Pohádka se špatným koncem, Radost je lehkost, vánek, studená voda, Roztrhanej film, Všechno je úplně jinak..., Zápisky z podzemí (1973-1980), Zvuky sirén a zvonů (NÉNIE).